Chrám vystavěl jsem sobě z lásky tvé
tak veliký, jak veliký je svět,
tam na oltář jsem vložil srdce své,
to vroucí srdce moje za oběť.
Přihnal se vítr, bouřný, chladný k nám
a zhoubným valem v smělé klenby hnal,
že v základech vyvrácen zřítil se můj chrám
a v rumech svých mé srdce pochoval.
Když jsme to kvítí spolu trhali,
tys věnce vila a já písně pěl,
a ruku v ruce kdy jsme bloudili,
o naší lásce nikdo nevěděl.
O naší lásce nikdo nevěděl,
ba ani my – ó proč tak nezůstalo! –
teď o té lásce každý povídá,
jen my už o ní víme málo – málo.