Bylo jaro, bylo,
skřivan v poli zpíval,
Bůh když símě lásky
světem porozsíval.
A ta láska boží
v lůně skály svadla,
tam zas podle cesty
v kořist ptákům padla.
Jinde snad ji ostré
udusilo hloží,
aneb v písku pustém
zašla láska boží.
A co ještě zbylo,
někdy letem zkvete,
málo jest, ach, málo
lásky boží v světě.