Za lesíkem, pod lesíkem
pocestný hoch spal.
Kdyby jsi, ty hochu, raděj
sobě pozor dal.
Děvče jde ti nad hlavičkou,
klapy, klapy pod nožičkou.
Hoch si oči mne.
Myslíte, že ne? –
„Počkej, děvče modrooké,
počkej na mne jen,
mohl bych já v lese zbloudit,
vyveď ty mne ven.“
„„Než bych já tě z lesa vedla,
raděj bych si k tobě sedla.““
Hoch si ruce mne.
Myslíte, že ne? –
Sedla si a položila
hlavu jemu v klín.
„„Řekni, co je hezčí v letě
než ten letní stín?““ –
„Hezčího nic v světě není,
nežli ty, mé potěšení,
a to místo zde.“
Myslíte, že ne? –
Líbali se, milovali,
až se večer stal.
„Kdybych tě byl, moje milá,
raděj nepoznal.
Dřív jsem jenom uzlík nesl,
teď mi kámen v srdce klesl,
kdy ho ztratím, kde?“ –
Myslíte, že ne? –