Má krásná vlasti, čemu tě rovnat smím? –
Vše, všecko bledne, lepotu tvou kdy zřím.
Co vyšší tebe v světě velkém?
Hory mně plání jsou, moře mělkem.
A co as tobě, národe, rovno jest,
co slávy tvojí k obrazu mohu vznést?
Čím pevnost žuly, bouře síla,
záře, již dennice světům sílá? –
Ó slávo česká, národe, vlasti! – K vám,
již v srdci nosím, lásku, s čím rovnat mám? –
Jak vy jste velky, krásny, skvoucí,
taková láska v mé duši vroucí.