Vy jste dub a my jsme klín,
dřevo dub, my z ocele.
Nechť nás vaše síla svírá,
vaše rez nechť do nás vžírá,
naše jádro neumírá.
Bouře zvrací shnilý strom,
v ocel marně bije hrom.
Vy jste dub a my jsme klín
vrytý ve váš tvrdý kmen.
Bratří, jež jste zadávili,
mrouce klín vám zůstavili,
živý klín, jenž nevysílí.
Jednou klín však udeřen
rozrazí vám ve dví peň.