Boháčem se Honza stal každý mu teď úctu vzdal. Pán Bůh mu i svatí: za mudrce platí;
ba i těm děvčatům už nad Honzu nižádný muž. Za štěstím závisť však jde: rychtář i konšelé zde.
Honzu na soud hnali, přísně se ho ptali, odkud že jmění své vzal? Honza však jenom se smál.
Lupič neb čaroděj jest! Utopit? – malý naň trest! V pytel jsou jej všili, na hráz položili:
,Hodinu k přiznání máš, ortel než stihne tě náš!‘ Rada se vzdálila již, Honzovi tíže a tíž.
Mlčet neb se znáti, obé v zlo se zvrátí: „Hrdlo neb peníze ztrať! Nyní mně, Filipe, raď.“
Pytlem tu v středu zří stád pasáka, šelmu, kol hnát. „Nechci,“ jal se lkáti, „rychtářem se státi;
hoďte mne do vody jen!“ Slouha mu pomohl ven. Za blázna sám v pytel vlez’: ,„Rychtářem chci být už dnes.‘“
Honza pytle nechal, s bravem domů spěchal. Věru, měl nejvyšší čas: rychtář tu s konšely zas.
,Jak jsi se rozmyslil, rci?‘ ,„Rychtářem býti vám chci.‘“ ,Z rady žert si tropí! Nuže, ať se topí!‘
V rybníce pasák byl hned, rada se vracela zpět. Jaký to úžas a div? Honza tu se stádem, živ!
Co tu bylo ptaní! „Hozen v rybník, páni, stáda jsem pod vodou zřel; tohle jsem vyhnal a šel.“
,Stáda?!‘ – pan rychtář se ptal. ,Pojďme tam!‘ konšely zval. K rybníku se hnali, s hráze hopcovali.
Celý tak magistrát dnes na vždycky do bahna kles’. Jaký to po obci shon? Na poplach vyzvání zvon.
Honza, chytrá hlava, rychtářem se stává; hlouposť a lakota však v rybníce pohřbeny tak.
Cookies on Poetry Cove