V Čáslavi nám jej pohřbili,
toho slepého Jana,
těžký mu kámen na hrob dán,
by je neděsil vstana.
A kdyby byl ten náhrobek
tak těžký jak svět celý,
Jan přece by jej odvalil,
by pomstil naše žely.
A proto kosti po věcích
z jich tiché kobky vzali
a na místě je popravním
v prach různo rozmetali.
Kdybyste si je rozmetli
po všech končinách země,
duch Janův bude věčně v nás
vaše strašiti plémě. –