Ledva nazem stuhlou lehne
Větrem vlažným jarní jih,
Hnedle shor y sřeky sběhne
Kluzký led a tájný snih.
Jak se země porozhřívá,
Hned vše všudy pookřívá.
Vnově zem se jasně směje,
Jakby kvetl zas božský ráj;
Ptactvo zvučné libě pěje,
Slavík vítá panský máj.
Všecko jasá, kde co koli,
Ryba vtůni, jehně vpoli.
Malované luka kvítí,
Lístí čerstvé krášlí strom;
Voda čistá hrčí vsýtí,
Větry chladně vějí vtom.
Kvítí libou vůni dýmá,
Div tu člověk nepozdřímá.
Neboť jest tu sedmikrása,
Jest tu bledý potočník;
Stkví se růže, květin krása,
Stkví se modrý otočník.
Což mně povší světa slávě,
Když tu vměké sedím trávě.
Jakž je volno! – ale Bělo,
Bělo, děvče milé, kdes?
Poď ven, poď, by jaro mělo
Ještě větší krásu dnes!
Neboť není rozkoš vmáji,
Kde tě není, ani vráji! –