Práva někdy jsou jak pavučina:
Proráží se Chroust a Moucha bývá vinna.
Viděl sem, jak v letní době
Osačil se Pavouk, tenkou sobě
Pavučinu zrobě,
Do níž chytal, popustě se s hůry,
Drobný hmyz: komáry, mouchy, můry.
Nyní, nevěda nic o zradě,
Chroust se v slabé octne závadě.
Vzchopí hned se Pavouk; ale skrze provazý
Chroust se mocně prorazý.
Pouk se v koutě pouloží znovu,
K pilnějšímu přichystav se lovu.
Nedbaje nic, hrozný že je Pouk,
Za chroustem se pustí smělý brouk;
Za ním hned se čmel a vosa šinou,
Slabou sylným letem trhnouc pavučinou.
Trpělivý strážník v malý čas
Zrádné ponapravil syti zas.
Tuť y Moucha vidouc, bezevší že kázně
Čmel y vosa proletují, sprostila se bázně,
Do syti
Vlítši chutě
Uvízla v ní za perutě.
Hurtem po niti
Pavouk po ní kvapne,
Až ji zlapne.
Darmo škvrčí, blud svůj ohlašuje,
Příkladem se brouka oběluje:
Pavouk Mouše,
Zaobale ji a kouše,
Praví: „Mocnějšího na světě
Slabší nosyt musý na hřbetě.“
Na také když právo umlknouti musý,
Pouk ji zmučí, vycucá a zdusý.