Bože mocný! jenž tam v samém sobě,
Kde se přirození k pádu uchyluje;
V dědičných kde věčnost propastech má sýdla;
Kde svá stará roztahuje
Nestvořenost nepostižitelná křídla:
Pane, nechť má předkem Tobě,
Jehož tvář mi odsloňuje víra,
Hlučně zavzní líra.
Z trůnu, vůkol něhož cherubíni
V blejskavém ti bílém rouše chválu pějí,
Kruhy světů tančí pod podnoží jeho,
Vidíš, že, co usta lejí,
Plyne z zřídla upřímného srdce mého.
V této pověčnosti sýni
Vůlí tvou y mocý dychám, čiji,
Myslím, jsem y žiji.
Pod Tvými se, Pane, křídly kryji.
Milostně mé dodej čitelnosti mocy,
Světla ponětím, a obrazům mým ducha.
Opustíšli? slepé nocy
Lenivě mne tíží hrubá mha a hluchá.
Zablejsknešli? vzhůru čiji,
Vidím cosy, bystře pochopuji,
Hořím, vyletuji.
Láskou Tvou se tvory všecky hřejí.
Po svrchované Tvé lásce stále vzdychám;
Spusť ji známou ducha mého na pokoru;
Bez ní vadnu, pousychám:
Hlava má jak zprahlý kvítek na ouhoru.
Však se, mžíšli rosou její,
Mysli rozvinou, jak z poupat lístky,
Zjarní ratolístky.
Což, když dělná moc, jak slunce pole,
Tvorcy v bystré mysli oheň rozněcuje?
Poslušný vtip všudy, z vysokého práva,
Kam chceš koli, dosahuje;
Při němž jasně letí chvála, ctnost a sláva.
Zapal! v hvězd y já Tvých kole
Zastkvím mezy Polelem a Lelem
Ohnivým se čelem.