Nic než drobné kvítky Tobě,
Slavný Čechu! podávám,
Kterých ročně vjarní době
Zlouky České dostávám.
Pěkných sem y letos dobyl
Zzemě, vníž tvůj předek, vstav
Tatarů, zlých zhoubcý, pobil,
Statečný rek Jaroslav.
Nemiléli budou kvítky,
Pěkně svité dověnce,
Čechovy co snesly dítky
Pro Vzácného Vlastence?
Lípě, kde se vlistí skrývá,
Vděčně, vpěkný jarní čas,
Slavík, malý ptáček, zpívá;
Veselí vše jeho hlas.
Tak y Tobě, slavný Muži!
Češí, když ti zpívají,
Včistém kvítku, vvonné růži
Obět vděčnou vzdávají.
Jestli které nedospěly;
Pomni: kde teď květiny,
Tam že málo předtím měly
Domov hloh a trniny.
Však když záře jména Tvého
Kvítky tyto osloní;
Dojdou cýle žádaného:
Rozkvetou a zavoní!