Nechť tě, kdo chce, Praho! Ctí a schvaluje; Nechť tě, jak chce, draho Sobě šacuje.
Mnohý, jehož zkraje Blesk tvůj vyvodí, Vše, co sluchu hraje, Chuti lahodí;
Co se bleskem lstivým Oka dotýká, Vše to srdcem chtivým Valem polýká.
Ale tvých kdo sýdel Zlých se nevzdálí, Ten sy často křídel Smutně popálí.
Jakž tvůj mnohé dítě, Vkruté bouře čas, Zvábí vzrádné sýtě Ochechulí hlas!
Ach! tak vkvětné době Pěkní jinoši Utonuli vtobě, Vmoři rozkoší.
Ej! že nejsem v Praze; Konec rozbroji! V kraji žiji blaze, Tiše, vpokoji.
Mám teď zabalatky Drahé kamení, Slávu, zlato, statky, Pyšná stavení.
Vzdálen Pejchy blesku, Vmilé sprostotě, Bezevšeho vřesku Žiji vsamotě.
Napahorku žiji, Kde svůj domek mám; Tu se vnocy kryji, Tu můj byt y chrám.
Dole uvěncuje Tmavý horu háj: Hora tato sluje: Jaroslavův Ráj!
Domeček můj broubí Kolem vokolí Chladné, stinné loubí Zlip a topolí.
Zloubí vsad se chodí, Co rok poroce Zjara kvítí rodí, Vpodzym ovoce.
Vším, co vletní době, Vmáje rozvití, Srdce žádá sobě, Tu se nasytí.
Tu se, dokud voní, Leda nachvíli, Zrůže krůži honí Zrádní motýli.
Vsadě mém až mílo, Jakby zvonky zněl, Vře a vučí dílo Pracovitých včel.
Ta se vkvětu kryje, Ta lpí vmelisse, Dokud zní, co pije, Medu nevysse.
Zsadu pak se zskalí, Smnohou bublinou, Potok jasný valí Temnou dolinou.
Vněmž, kdy slůnce svítí, Jako perličky, Hemží se a třpytí Zlaté střevličky.
Zde se každou chvílí Ptactvo ozývá, Slavík libě kvílí, Číže vyzývá.
Tu se jasně směje Nebe pohodné, Povětří y věje Libé, lahodné.
Tu, kdy můj se koří Rozum podvěrou, Ctnou mé srdce hoří Bohu ofěrou;
Bohu, co se vhlíně, Vrůži, včlověku Stkví, jak v Serafíně, Zvěku dověku.
Den se mně vždy vracý, Chvílí milostnou, Pohodlí tu spracý Loučím radostnou.
Ráno klestím rývy, Kvítí zalívám, Nebo štěpím slívy: Takť se zabývám!
Večír, povší prácy, Vezma harfičku, Zavzním po Horácy Libou písničku.
Nehrozý mi zbraní Rozkacený dráb, Ani zbírá daní Ledajakýs šváb.
Čerstvé mám vždy tělo, Čistou vžilách krev; Nevorá mé čelo Péče ani hněv.
Lítých nepravostí Žravé vědomí Nemučí svou zlostí Mého svědomí.
Vtichém loži milý Lahodí mi sen, Až mne pěkný bílý Zbudí ráno den.
Mám y od Budína, Co se nekalí, Lahodného vína Soudek nemalý.
Z toho, když sy z města Kemně vyskočí Vojtěch nebo Besta, Dčbán se natočí.
Tu sy připíjíme Zhodné sklenice, Blesk až uvidíme Jasné dennice.
Tak den podni mine Věk můj vradosti, Jako voda plyne Stále vtichosti.
Ale toho všeho, Moha dobyti Cýle srdce svého, Chcy se sprostiti.
Přiď ó milý máji! Spoj mne sjedinkou, Poníž toužím vráji, Spoj mne s Evinkou!
Tak chcy slavit tebe, Sní chcy šťastně žít: Tehdyť budu Nebe Místo Ráje mít.
Cookies on Poetry Cove