Vjisté kníhovně se kníhy povadily.
Když pak rozličnými jazyky
Nectnostně se hašteřily,
Vejde strážce knim, a ptá se kronyky:
„Nač ty vřesky, medle?“
Proto, že sy směl mne položiti vedlé
Toho bezectného lháře
Kalendáře.
Vše se tu, dí strážce, řádně posadilo,
Smyslí on co bude, smýslíš ty co bylo.