V jisté knihovně se knihy povadily.
Když pak rozličnými jazyky
Nectnostně se hašteřily,
Vejde strážce k nim, a ptá se Kronyky:
„Nač ty vřesky, medle?“
Proto že sy směl mne posaditi vedlé
Toho bezectného lháře
Kalendáře.
Vše se tu, dí strážce, řádně postavilo:
Smyslí on, co bude, smyslíš ty, co bylo.