Kolikrát již slůnce vstalo,
den co bleskem zanítí:
což se světlu mému stalo,
že mi potud nesvítí?
Kam jen kouknu v kraji koli,
již až mílo rozkvetá
oseníčko bůjné v poli:
můj se klásek nemetá!
Hlučně slavík tluče v sadě;
háj se celý ozývá;
ptactvo zpívá po hromadě:
můj mi ptáček nezpívá!
Již, co země sněhu zbyla,
sýla kvítků vycházý;
růže louku ošlechtila:
můj mi kvítek nevzcházý!
Mámli tě vždy, jaro, prosyt,
krutou zažeň nehodu?
mámli pláče dýl zem rosyt?
vrať mi milou urodu!