Za Libuše, kdy byl plný divů svět,
Praví se, že Chlum tak zježil hřbet,
Tak y prej se rozdul vbřiše,
Až se lekly Netolice.
Což to dím? y Cheb y Pardubice.
Lidé, strachy mrouce, pádem z Tiše
Utíkali k Brlohu.
Nastojte! kdož jaktě živ
Viděl taký hrozný div?
Hora vpolohu!
Vtom, kdy skály ječí, kdy se lesy ježí,
Zděšená zvěř zpeleší pryč běží,
Kdy je hrozný všudy zvuk,
Hřmot a hluk:
Pukne Chlum. Y vyskočí.. což? slyš:
Maličičká myš!
Tak se leckdys básnířův až hrůza
Nadme Muza.
Ten tu křičí: Já chcy hlásat předůstojně
O obrovské s Bohy vojně.
Však co bývá často zjeho rýmu?
Trochu dýmu.