Za Libuše, když byl plný divů svět,
Praví se, že Chlum tak zježil hřbet,
Tak y prej se rozdul v břiše,
Až se lekly Netolice.
Což to dím? Y Cheb y Pardubice.
Lidé strachy mrouce, utíkali z Chtiše.
Nastojte, kdož jaktěživ
Takovýto viděl hrozný div?
Chlum (a to je pravda jistá)
K porodu se chystá.
V tom, když skály ječí, když se lesy ježí,
Zděšená zvěř z peleší pryč běží;
Když je hrozný všudy hluk,
Hřmot a zvuk:
Pukne Chlum. Y vyskočí – Což? slyš!
Maličičká Myš.
Tak se leckdys básnířů až hrůza
Nadme Múza.
Ten tu křičí: Já chcy hlásat předůstojně
O Titanů s Bohy vojně.
Což však bývá často z jeho rýmu?
Trochu dýmu.