Čiperný a švižný zajíc
Potkal šneka, cestou přibíhajíc.
Dobré zdraví!
Jak se máš, má škořepino? praví.
Ach, můj Bože! jakž ty přes tu hrudku
Bídně vlečeš tu svou malou budku.
Hleď, mne prudkost větrů ani koní
V běhu nedohoní:
Ty pak za hodinu, tak se bídě,
Sotva ulezeš tři pídě.
Hola! odpoví šnek: Pane čtvernohý!
Nemysli sy, že jsem já tak ubohý.
Známť y já ti hodit sebou,
Ba y mohu běžet v závod s tebou.
Rozesmál se zajíc: Slovo s to, můj šneku!
Vida
V tom tam lese, u prvního břeku
Buď cýl našeho
Běhu věru směšného.
Toto řek; y spěšně dav se v skoky
Stanul v půl cestě, a poohlídna se a vida,
Sotvíčko že hlemejžď udělal tři kroky:
Nač mám, praví, běhy trmáceti?
Mohuť sobě trochu pohověti.
Než on doleze sem, tak se přiloudajíc,
Stokrát dřív se vyspí švižný zajíc.
V tom sy k mezy trochu ještě popoklusne,
Sluchy přiklopí a usne.
Hlemejžď zatím, krok po kroku nesa,
Doplíží se lesa.
Probudí se Zajíc
Právě v čas; y vyskočiv a pospíchajíc
Darmo však se žene po šneku;
Neb ten, v půlcestě co nespal, radost maje,
Zajícy se vysmívaje:
Ej! kdož, mluví, prvnější z nás u břeku?