Vypíná se malý vršek,
na vršku háj vejmůtový,
v stromech volné ptactvo pěje,
pod stromem mladinké děvče
oplakává milého.
Zašumí větérek listím:
Neplač, děvče, pro milého –
sic vyhasnou tvoje oči,
krásné oči jako jiskry,
sic poblednou tvoje líce,
krásné líce jako růže,
sic uchřadne tvoje tělo,
mladé tělo do hrobu.
„A já pláču pro milého,
aby shasly moje oči,
aby svadly moje líce,
aby schřadlo moje tělo,
mladé tělo do hrobu.“