Všecko nové – od hlavy až k patě –
modré uniformy, boty hnědé.
Důstojníků střapce svítí zlatě –
Jen ty staré tváře jaksi bledé.
Těla ohnutá a zšedlé vousy,
oči bez lesku a matně hledí.
Vojna a ti lidé cizí jsou si –
i ta tornistra tak divně sedí.
Hlaveň pušky v ruce cize studí,
přitisknout ji k tělu brání cosi.
Srdce zabušilo strachem v hrudi,
čelo drobná krůpěj potu rosí.
Sto šedesát patron v nábojnicích,
každá jako hračka hladká, bílá.
A teď nechť vám radost svítí v lících,
plakat, to by pro vás hanba byla.
Nuže – pozor! Vyřiďte přec řady!
Vypnout vpadlé hrudi! Vzhůru čela! –
Stáří? K smíchu! Každý voják mladý!
Jenom narovnejte křivá těla!
Tak – a modří vojáčkové stojí,
z jejich kalných očí smutek zírá.
„S bohem, ženo, drobečkové moji!“
Ruka pušku křečovitě svírá.