Dnes osm roků. Pamatuješ, drahá,
jak bílé hlohy v polní cestě kvetly,
jak slunce hřálo, jak nám mladá láska
vykvetla v duši, jak se ruce střetly?
A pamatuješ, jak jsem opatrně
tě po té úzké polní cestě vedl,
by nezranily trny ruce tvoje,
a jak jsem v tvoje hnědé oko vzhlédl?
Už osm let jdem spolu stezkou žití,
a marně jsem tě tvrdých ostnů chránil.
Leč snad ti útěchou je aspoň malou,
že každý osten oba nás vždy zranil.