Mladosti prostá, silná věrou svojí,
ty za světlem jdeš prudce, beze strachu,
na duši nedáš padnout vrstvě prachu,
úkladů nedbáš, které vrah ti strojí.
A jest-li cesta před tebou se dvojí,
ty nestaneš, leč v mocném křídel vzmachu
se pustíš tou, již hroby vroubí brachů,
ran nedbáš, zasazených v krutém boji.
Šuhaju drahý, naivní ty reku,
tys nepočítal řady lítých vrahů,
jen pušku chyt jsi v ušlechtilém vzteku,
a když tě vedli kati k šibenici,
bys houpal se tam jiným pro výstrahu,
ni záchvěv bolesti v tvé neviděli líci.