Dva listy přišly. Jeden – ten byl z máje
a dýchal vůní jara, lučních květů:
Pohádka krásná rodinného ráje – –
V něm žena psala: „Růža má se k světu.“
Vzal druhý list... Jej v červnu žena psala.
Čet’ – země mizela mu pod nohama:
„Už hajá v hrobečku tvá Růža malá
a velká Růža tvá je nyní sama.“