Nahoře došky, dřevo jen dole,
okolo ploty rozbité.
Jako stůl rovná, bez konce pole,
svaly jak z kovu ulité.
Rozum jak slunce bezelstná záře,
srdce jak prostý luční květ,
nervy jak vyšly by od kováře.
Takové síle se koří svět.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.