Že tedy zhynulo? Konec že všeho?
Nevěřím! Slyším jen hlas srdce svého.
Srdce mé krvácí, nezoufá ale.
Nechať hrom burácí, slyším je stále,
modlitbu z dětství jak říká si zticha –
matky mé naivní víra z ní dýchá:
Mučen a křižován, vysmíván luzou,
zemřel a celý svět ustrnul hrůzou.
Slunce se zatmělo, země se chvěla,
v chrámu se roztrhla opona celá.
Tak bylo splněno, co bylo psáno...
Musilo přijít však nedělní ráno,
odvalen kámen a v celé své slávě
z mrtvých vstal Kristus, jak psáno právě.