Ne jedna, dvě jak v našich zahrádkách,
leč za lánem se lán do dálky táh’
těch květů nádherných jak pruhy světla,
když řada našich vozů kolem létla.
A každý zářící ten zlatý květ
své hnědé oko přímo k slunci zved’.
A rázem viděl jsem se jako v snách
v těch našich malých českých zahrádkách...
Jen sem tam slunečnice zvedá hlavu
nad kopec hluchavek, nad planou trávu.
Proč není u nás mnohem, mnohem víc
těch zlatých, slunci věrných slunečnic!