Sluníčko bílé blesklo v modru tichém
a zasmálo se sladkým, teplým smíchem.
Sníh zažehl se oslnivou bělí,
protkanou svitem nesčíslných jisker,
až oči moje zaslzely.
Vrány i kavky zmizely kdes v dáli
a na střeše se holubi dva smáli.
Své sáňky zastavily drobné děti,
vrabčáci bláznivě se kolem honí,
pak na holé se hřejí sněti.
Duší mou táhne touhy píseň tichá
a láska na čelo mi zlehka dýchá.
V mém srdci všecky struny zasaženy
a náhle cítím kolem šíje svojí
se vinout ruce mojí dobré ženy.