Když si tak na tě vzpomínám,
země má jediná, drahá,
že jsi tak drobná, maličká,
srdce se uvěřit zdráhá.
Zdá se, že v Rusku ohromném
vidět bys nebyla ani,
kdyby tě Pánbůh přenesl
náhle sem všemocnou dlaní.
Proto snad, že’s tak maličká,
v srdci mém skryta jsi celá,
proto’s mi vešla, země má,
v každičký atom těla.
Zdá se mi, že’s jen hroudy kus,
Pánbůh jejž kdysi kdes ztratil – –
Opřen však o tě, myslím si,
celý svět z kořen bych zvrátil.
Ve tmách mé duše svítíš mi
spasná jak hvězdička zlatá.
Ve snách pnu ruce své po tobě,
země má jediná, svatá!