Že málo rozumu měl v hlavě,
proto ho dali v kancelář.
Leč v téhle bohopusté vřavě
vytáhli starý exemplář.
Tak stal se pluku velitelem –
pročetl rychle reglama.
Jsem jist, že nebyl v světě celém
plukovník jako nad náma.
Na hnědém koni sedí pevně,
každý den komus nadává.
Pichlavé oči hledí hněvně,
na nose rudá záplava.
A přál bych vám jej slyšet řečnit.
Bylo to vskutku dojemné.
Jen fonograf to mohl zvěčnit –
nechtějte toho ode mne.
Že rek byl od hlavy až v paty,
ukázal jednou skvěle zvlášť:
Když v ruce pad’ nám první jatý,
oblékl ihned jeho plášť.
A nechať pravda zjevna celá – –
závist v mém srdci nevězí.
Když houkla první rána z děla,
plukovník hned byl pod mezí.