Pevnost tvrdá, nová děla,
věčnost udržet se chtěla.
Domobranci, šedí hoši,
na posicích venku sedí.
Devět generálů s štábem
dobrého si žlabu hledí.
A jako dobrý proti nudě lék
zde funguje šest tisíc nevěstek.
Ve dne v noci řvala děla,
až se země rozechvěla.
Domobranci na posicích
osud proklínají, hynou.
V městě páni ve dne v noci
zábavu si hledaj jinou.
Však nejlepší je proti strachu lék
přec jenom těch šest tisíc nevěstek.
Čert už vezmi všecka děla,
kdyby jíst co huba měla.
Polobosí, otrhaní
domobranci hynou hlady.
Páni k děvčatům se tváří,
k nepříteli točí zády.
Vždyť proti bídě nejlepší je lék
těch vybraných šest tisíc nevěstek.
Jednoho dne zmlkla děla – –
to se pevnost vzdala celá.
Otrhaní domobranci
v dlouhých řadách z města kráčí,
vyšnoření důstojníci
v čele jich se jaksi mračí.
Vždyť s pevností jim vzali jejich lék,
těch rozkošných šest tisíc nevěstek.