Spěte tiše, drahé hlavy!
Spěte tiše, vzácné květy,
uvadlé na poli „slávy“...
Líbám vaše mrtvé rety.
Vím to dobře, jak to bolí,
vím, co v myšlenkách se budí,
když se musí státi v poli
s puškou proti vlastní hrudi.
Vím to dobře, co to bylo,
co vám mozek, srdce rvalo,
co v těch drahých hlavách žilo,
co vám hrdla stahovalo.
Také vy to dobře znáte,
co v nás živých stále dýše,
co nás sráží, zvedá, mate.
Drahé hlavy, spěte tiše.