Mé lože železné a cizí, chladné
tu stojí v řadě vedle jiných loží...
A smutek těžký na mne večer padne,
než tělo mé se na ně k spánku složí.
Než usnu, bolest kolébavku pěje –
a marně ruku ženy hledám ráno
a marně hledám, tílko teplé kde je
z mých dětí kteréhos v pokrývce zahrabáno.