Ovál mne dechem svým, nemohu odolati
a musím za ním jít.
Vím, nemohu ho nikdy dobře znáti,
leč tuším v dáli svit.
Ruce mé vztaženy a těžce ve tmách tápu...
Tam v dáli bude snad?
Nevím, kdo on – co chce, jen zpola chápu,
leč nesmím, nesmím stát.
Najdu jej? Nevím. – Vím však, že mne volá,
že musím za ním jít.
Snad vyvede mne ze bludného kola
ten slabý v dáli svit.