Boj dobojován, vavřín zdobí skráně
a duší, neznající lásky jiné
než k národu, se mocná touha line:
Ji uvidět a matce zlíbat dlaně.
Leč nutno zajít k hochům v cizí straně,
z nichž každý touhou po domovu hyne,
jim říci, že i jejich trýzeň mine,
že přišel čas i pro ně, složit zbraně.
Vše skončeno a tělo utýrané
zas ožilo i v duši nové síly:
Tak přece doma mezi svými stane!
Již zas ho nesou oceánu vlny –
K Ní zaletí jen na kratičkou chvíli
a domů, k matce spěje touhy plný.