Úsměvy matky a otecko přísný,
s rozenci hry a s kamarády,
chatrče, škola a kostel – ty spády
na návsi, v hoře, kde pásával klisny,
ty květné louky a život neúlisný,
však sladký a plný smíchu i vády,
ty děti veské, jež měly ho rády,
v tom žil jsi už tehda tajnými sny.
Měl ptáky rád a mráčků bílé pěny
a duše v slabém těle křídly bila,
když k hvězdám vzlét zrak jeho zanícený.
A vrchol Bradla tiše, vážně hleděl,
v hruď mladou z něho proudila se síla...
Že shledají se někdy, vrch ten věděl.