Jan Fíla padl v boji pod Kovelem. –
Tak hlásila ta stručná, smutná zpráva...
Je tedy sama s dětmi v světě celém
a rady neví sobě její hlava.
A chtěla padnout s dětmi na kolena
a pomodlit se za něho i za ně.
Leč nemůže se modlit bědná žena,
jen úže k sobě děti tiskne maně.
Zrak její divným, cizím ohněm plane
a z hrdla rvou se slova jako skály:
„Ať cokoli se s vámi, děti, stane,
to vědomí ať vaše duše pálí:
Že tímhle vším, co stalo se teď s námi,
a celou hrůzou, která kolem řádí,
je, děti, vinen císař pán, ten samý,
jenž od vás chce, byste ho měli rádi.“