Když v krbu šlehne plamen za večera,
a venku za oknem zřít stromy holé,
a za nimi jak do mrazného šera
se strou ta bílá, zasněžená pole –
Tam v snění hledět až, kde zrakům splývá
sníh s oblohou, kdy západu zář zbledla
a první velká hvězda zářně kývá,
jež čistá v modru nad zemí se zvedla –
A nechat myšlénky své volně plouti,
že nestíháš, jak vznikají, kam spějí,
a nechat je, kde touží, spočinouti...
Proč jen se v očích náhle slzy chvějí?