Boky zahalené v plášti lesů tmavém,
čela k hvězdám tyčí velikáni hor;
dědinku noc halí lehkotkaným hávem,
v chýžích světla hoří v lesku usměvavém,
nad dědinkou v stráni dřímá černý bor.
A již nad ty hory vzletem duše pne se,
aby s jejich výší pila hvězdný jas –
slyš! tu dívčí píseň dědinkou se nese...
hvězdy výšin hasnou, v duši chví se, třese
jen ta píseň a ten ladný dívčí hlas.