Tam září Tatra! Bílý vlas
jí stříbrem od temene splývá,
máť slovenská svůj na obraz
se v lesku jitra v pleso dívá.
I povznes jsem v žasu zrak,
to hrdé zřel jsem skalné čelo,
a srdce moje, volný pták,
v tu volnosť velkou vznést se chtělo.
Však darmo, darmo! Tam ach, níž
kraj zamlžený pod horami,
tam v porobě slovenská chýž –
tam zrak můj utkvěl se slzami.