Kývají na zdi staré hodiny –
tyk tak, tyk tak,
a stařec v jizbě klopí zrak,
dnes poprve tu sám – sám z celé rodiny.
„Má vnučko zlatá, zhasl mi tvůj hled,
a nepohladím ti již hebkých vlásků,
tys měla všecku moji zbylou lásku,
tys byla poslední můj květ.
Tvá láska mladá – nedosněný sen –
a dobrý hoch tvůj – Bůh jej potěš v bolu! –
nespatřím více vaše hlavy spolu –
tvé srdce schladlo, zašel již tvůj den.“
Kývají na zdi staré hodiny:
tyk tak, tyk tak –
a stařec v jizbě klopí – klopí zrak,
sám poprve tu z celé rodiny.