Nebyl to život, jen píseň to byla,
či krásná pohádka, světlá i chmurná,
ta moje mladosť – ač do čela vryla
stopu svou mnohá vichřice burná.
Co létlo srdcem a vířilo hlavou,
zaniklo na vždycky – neměvši cíle,
vše bylo písní jen – smavou neb tmavou –
prchly ty roky jak jediná chvíle.
Tu přišel život. Měl zrak tvůj, má ženo,
jak píseň mladosti smavý a tmavý.
Co léty dlouhými nenalezeno,
bylo v tvém zraku, tam byl život pravý.