Viděl jsem člověka, po čtyrech lezl,
mimo něj čtyřspřežím hrabě se vezl.
Kavalír s kočáru tupě zřel sklíčkem,
hraběnka s úsměvným růžovým líčkem.
Minul vůz bleskem, a mrzák ten stanul,
od kol prach silnice na něho vanul.
Protřel si oči a za vozem hleděl –
pohled ten mluvou bych nevypověděl.
Pohled ten hrozný – jen to říci mohu –
ztrnulou otázkou pronikal k Bohu.