Les vítal mě v listnatou bránu:
Kdes meškal dlouho tak?
Již zeleň vlá po šírém lánu,
a mně se vrátil pták.
Plá v slunci zlatý vlas břízy,
a v šerý chvoje stín
tvá známá pěšinka mizí
a kyne ve snů klín.
Zdroj pění se, hovoří, zpívá
po skalních balvanech,
vřes kvete, sasanka snivá,
a v hedváb změněn mech.
Tůň skalní v hlubinách tají
zas kouzlo bájných dum –
pojď, větve mé přístřešek dají
zas vlídný všem tvým snům!