Dej mi ty konvalinky bílé,
ať osvěží mě jejich dech,
ty drobné zvonky zvoní mile,
jich zvuk mne v tichu vnímat nech,
dej mi ty konvalinky bílé!
Mé srdce touží po tom kvítí –
buď jenom ticha, ztlum svůj zpěv,
v té vůni nech mne chvilku sníti
a zapomenout na ples, hněv,
jímž obdařilo mě mé žití.
Jen zticha, zticha – šumot háje,
kde rostly, z dálky doslýchám,
a zdá se mi, že v době máje
tam v mechu měkkém ležím sám,
a les mi kolébavku hraje.
Ó nech tu píseň zníti dále,
jí balzám kane v moji hruď,
a zvonit nech ty zvonky malé,
jen ztlum svůj zpěv, jen ticha buď
a nech tu píseň zníti dále!