Tak všecek hněv i všecek žal
jsem vyzpíval,
a co mnou chvělo prudce,
čím krvácelo srdce,
to dávám dál.
Pod hruší v polích stojím sám
a naslouchám.
V žluť slunce zapadává,
v tiš zvon se rozhoupává
bim bam, bim bam.
A níže s větví ke mně slet’
jen s hrušně květ,
v obzorech šedne pára,
leč v srdci dál to hárá,
se bude chvět.