Za horami, za doly,
pod břízami, topoli
dřímá hlava vedle hlavy,
co bolelo, nebolí.
Tisíc očí pohaslých
zahrabáno v tisíc rýh,
tisíc mozků nemyslivých,
tisíc rtů, a každý tich.
Křížek travou prosvítá,
jména na něm umyta;
ztratila se, zem ji vpila,
krátká mladost nežitá.
Kvetou hroby, zpívá ptač,
bába houpá kolébač,
v srdci jejím kletba sedí,
skuhrá tiše: proč a nač!