Stojí panák v poli
o stříbrné holi,
na chlapce se rozkřikuje,
hromuje a odplivuje,
za hezkými děvčátky
jenom jakby z namátky
pokukuje.
Každá nejhezčejší,
cizí nebo zdejší,
až dosbírá hrstky v řádku,
u něho se staví v chládku,
a to všecko zastane,
přídavkem prý dostane
po dukátku.
Leží panák v poli
na zlámané holi,
od čtvrtka zlou nocí k pátku,
stýská sobě, stýská v chládku.
Že děvčátek nenechal,
počítá, co vydělal
na památku.