Už ta mladá makůvečka
košatí, košatí,
za rok, za dva, můj synečku,
budem pod dní sedati.
Na lavičce malované
z jasanu, z jasanu,
závorou pak u komůrky
zavírat se přestanu.
Rezedy pak plná bude
zahrada, zahrada,
a z makůvky bílých květů
do klínu nám napadá.