Roste klásek vedle klásku
vousatý, vousatý,
netoulej se, můj holečku,
s děvčaty, s děvčaty! –
Toulám-li se, paňmaminko,
ne na zlost, ne na zlost,
ale k žatí mezi nima
pro známost, pro známost.
Až nám uzrá v zákostelí
pšenice, pšenice,
bude třeba odběraček
velice, velice.
Ne za tolar, za hubičku –
to já znám, to já znám –
všecky přijdou pšenku sbírat
rády k nám, rády k nám.
A až budou v poli státi
panáci, panáci,
tam si přijdou pro výplatu
po práci, po práci.