Křivá vrbka u vody
vyrostla tam z náhody,
křivá, sivá, hrbatá,
koupou se tam děvčata,
ve vodě se točí, –
vrbka ta má oči.
Křivá vrbka, trouchnivá,
vodník prý v ní přebývá,
vodník mladý, nehloupý,
ten děvčátkům ustoupí.
Ve vrbce to praskne,
to si vodník mlaskne.
Sedí, hledí, nehne se,
potichoučku směje se.
Bílé ruce, černý vlas –
vodník sobě mlaskne zas,
na vrbě se vztýčí,
a děvčátka křičí. –